Skrytý klenot v Plzni – tak byla uvedena kulturní památka Semlerova rezidence do mezinárodní sítě Iconic Houses, která soustřeďuje výjimečné stavby světových architektů 20. století. Unikátní bytový interiér, jehož prostorovou koncepci navrhl Adolf Loos a projekt detailně rozpracoval Heinrich Kulka, je jedinou realizací v Plzni, kde je uplatněn princip Raumplanu.
Semlerova rezidence dnes patří mezi 12 objektů v České republice náležejících do sítě Iconic Houses. Ocitla se tak ve společnosti takových staveb, jakými jsou například brněnská Vila Tugendhat, pražská Müllerova vila, ale i jedna z dalších plzeňských Loosových realizací, Brummelův dům.
Západočeská galerie v Plzni spravuje Semlerovu rezidenci od roku 2012. Navrácení architektonického skvosu do původního lesku rozdělilo vedení instituce do tří časových období. Mezi roky 2019 – 2021 se uskutečnila rozhodující etapa obnovy památky. Na stavební opravy celého objektu včetně fasády navázaly restaurátorské práce. Bylo obnoveno a doplněno vybavení historického bytu včetně mnoha detailů, které se v originále nezachovaly. Restaurátoři provedli také složitou opravu makasarové podlahy velké obytné haly a dalších podlahových ploch. Nejnáročnější byla oprava osmibokého prostoru jídelny, která byla nejvíce poškozena. Restaurátor musel kompletně rozebrat silně narušené mahagonové obklady, srovnat deformované desky, každou zrestaurovat a osadit na původní místo.
V domě se zachovala původní koupelna, jejíž keramické obklady pro dům zhotovila rakovnická továrna na keramické zboží RAKO. Bílé obkládačky 15 x 15 cm s jednou či dvěma klopenými hranami doplňují šedé dlaždice 15 x 15 cm na podlaze. Vzhledem k časovému odstupu a historickým převratům v druhé polovině minulého století, přetrvalo málo tehdejších firem, které jsou schopny ještě dnes dodat podobné výrobky nebo identické repliky ze standardního sortimentu.
Autorem expozice nazvané Trojrozměrný příběh Adolfa Loose a Heinricha Kulky je architekt Petr Domanický. Jeho záměrem bylo nejen představit bytový interiér jako unikátní architektonickou památku 30. let 20. století, ale také vyzdvihnout příběh rodiny Semlerových. Velmi pečlivě bádal v dochovaných plánech a dobových fotografiích z českých i zahraničních archivů; kromě toho měl také vzácnou možnost konzultovat uspořádání a život v domě přímo s Vilémem (Willem) Semlerem, nejmladším ze synů Oskara a Jany Semlerových, který si vzpomněl na mnoho detailů z jejich sídla. Díky pečlivé práci architekta tak získala podstatná část interiéru původní podobu.
