V současné koupelně zažívají největší boom umyvadla určená k položení na desku. Nejsou příliš svázaná rozměry koupelnového nábytku, a díky kompaktním tvarům se dají s úspěchem použít i v minimálním prostoru.
Co do působivosti vedou subtilní kousky, například ty z glazované oceli. Historie mísových umyvadel Alape započala před dvaceti lety výzkumem designéra Gerharda Busstalta. Vycházel z inspirace smaltovanými mísami a džbány z biedermeierovského období. Při vývoji umyvadla pro průmyslovou výrobu musel ale najít ideální způsob pro glazování hrany umyvadla. Pomocí technologie C-Cut pocházející ze sklářského průmyslu se nakonec podařilo vyrobit mísu o tloušťce stěny pouhých 3 mm!
Na trhu v této době dominovala zápustná umyvadla. Deska a umyvadlo byly celistvou jednotkou a centrálním bodem prostoru. U mísových umyvadel je to jinak; je umístěno majestátně ve zvýšené pozici na desce a stává se tak jasným středobodem koupelnového prostoru.
Pod umyvadlovou mísu je nutné zakomponovat desku, ať již samostatnou či v podobě koupelnové skříňky. Velmi elegantně působí umyvadlo umístěné na dlouhé desce, čímž vznikne velký odkládací prostor na kosmetiku nebo na zátiší se svíčkami a živými květinami. Kulatá či oválná mísová umyvadla svým tvarem působí měkce a klidně. Futuristickým koupelnám sluší hranaté tvary.
K tradičním materiálům dále patří stále vyhledávaná sanitární keramika, zvláště pak opatřená nano úpravou povrchu, která zabraňuje ulpívání nečistot. Žádané jsou také různé typy kompozitů, známé pod názvem litý či umělý mramor (jde o směsi minerálů a umělých pryskyřic), které umožňují snadné tvarování a probarvení střepu. Výrobci dodávají na trh také umyvadla ze skla, z přírodního mramoru, žuly, z nerezové oceli i ze dřeva. Tyto kousky působí jako designové artefakty, jejich údržba a v případě kamene montáž, jsou náročnější než u tradičních materiálů.
