Od střední umělecké školy po bakalářské studium se Katerina Reich
věnovala uměleckému zpracování a designu keramiky. Až přestup do ateliéru Kov a šperk V. K. Nováka na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni jí umožnil plně rozvinout svoji kreativitu.
Získala jste jednu z deseti hlavních cen Designbloku 2018 za nejlepší kolekci šperků. Co pro vás tento úspěch znamená?
Na Designbloku jsem dříve vystavovala pouze drobnější nositelnější šperky, nedovedla jsem si představit, jak budou návštěvníci na mé práce reagovat. Zafungovalo to skvěle, odezva byla víc než pozitivní. A to, že jsem vyhrála ocenění Nejlepší kolekce šperků, byla pro mě taková třešnička na dortu.
Na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni jste absolvovala s kolekcí šperků inspirovanou vizí budoucnosti, vítězná kolekce na Designbloku vychází ze starých japonských dřevorytů. Mají tyto náměty něco společného?
Já se držím stále stejné linie. Sice jsem si našla inspiraci v japonské historii, ale přetransformovala jsem si ji do futuristické dimenze.
Co z japonské historie ovlivnilo vaši tvorbu?
Vycházela jsem z dřevorytů japonských mistrů tvořících v 18. a 19. století, kteří zachycovali zejména život gejš a kurtizán. Jejich křehká vizáž mě inspirovala k navržení subtilních šperků, které se lehce nasazují. Například jehlice do vlasů, kterých nosily třeba dvacet, na mě působily fascinujícím dojmem. Kolekce je doplněna červenými kruhy jako symbolem ,Země vycházejícího slunce´ a dalšími konstrukčními prvky, které vycházejí z japonské architektury a kaligrafie.
O čem vypovídá název kolekce Kyō ?
Když se ve světě květů a vrb dívka stane maiko (učednicí gejši), příjme profesionální umělecké jméno, které bude symbolizovat její nový život. Odtud také pochází název kolekce Kyō – umělecké jméno odkazující na město Kjóto. V něm se nachází jedno z největších hanamači neboli květinových měst, kde vše vzniká a podřizuje se umělecké a tělesné kráse profesionálně vyškolených společnic – gejš.”
Důležitá pro vás byla absence jakéhokoli zásahu do těla. Je to snaha o určitou protiváhu současných módních piercingů?
Určitě. Už ve své první kolekci, která vznikla ještě na škole, jsem chtěla dělat futuristické věci bez zásahu do lidského těla a vytvořila jsem šperky na ucho Mullatem. Náušnice se velmi jednoduše na ucho nasadí. Překvapuje mne, že lidé v 21. století nosí stále tradiční šperky. Těch míst, kam lze na těle šperky umístit, je celá řada. Lidé jsou pak překvapeni, že se dobře nosí, že je nikde netlačí.
Vaším vzorem je architektka Zaha Hadid…
Dlouho jsem neměla žádný vzor a dělalo mi problém říci, kdo z umělců mě inspiruje. Jak už bylo řečeno, lákal mě futurismus, ať už v knihách nebo ve filmu. Když jsem viděla poprvé tvorbu Zahy Hadid, byla jsem okouzlená. Věnovala se nejenom architektuře, ale i designu šperku, obuvi. Byla to láska na první pohled. Proto jsem si ji vybrala jako múzu pro můj druhý šperk. Vytvořila jsem netradiční brýle a přitom jsem se snažila vcítit do toho, jak se ona dívala na svět. Do obrouček lze zasouvat fólie potištěné různými rastry, geometrickými i organickými liniemi, a evokovat tak abstraktní svět, jaký vytvářela Zaha Hadid.
Jak vypadá váš výrobní proces?
Začínám kresbou, ale zároveň musím mít k dispozici spoustu kovového odpadu, se kterým si hraji a spojuji různé tvary. Potřebuji mít jednotlivé komponenty v ruce, vidět je jedna ku jedné. Vytvořím modely, dvě tři varianty, a až potom dělám finální výrobek.
Dříve jste pracovala s chirurgickou ocelí, dnes s mosazí, která má jiné fyzikální vlastnosti. Jak se liší práce s ocelovým a mosazným šperkem?
S nerezovou ocelí jsem dělala velmi ráda, protože je nadčasová. Je to anti alergenní, pevný materiál. Má výborné vlastnosti i při delším nošení. Velké silné náramky vydrží bez viditelných změn mnoho let. Ale práce s ocelí je náročná už jenom proto, že se nedá svařit, aniž by nebyly vidět sváry, což si u šperku člověk nemůže dovolit. Proto jsem začala kombinovat nerez s plexisklem a tyto materiály spojovat miniaturními šroubky. Vzniklo tak něco zcela jiného, než na co jsou lidé zvyklí.
Nemožnost vytvářet některé tvary z oceli mě přivedla k používání měkčích materiálů. Ideální pro větší objekty se jeví mosaz, která je pevnější než stříbro, zároveň ji lze stříbřit nebo zlatit.
Chladná ocel a pozlacená mosaz vyzařují zcela odlišné emoce…
Nerez je hodně chladná a je atraktivní pro mladé, ale čím je člověk starší, inklinuje více ke zlatu, žlutému nebo růžovému. Přiznám se, že jsem se zlata trochu bála. Ale zpětná reakce návštěvníků Designbloku mě mile překvapila. Tím, že jsou šperky minimalistické, tak zaujaly i mladé lidi.
Upevnění vašich šperků na těle je originální, viděla jste někde něco podobného?
Neviděla. Jde o moje pojetí šperku. Všechno nejdříve zkouším na sobě, v ateliéru mám také figurínu. Snažím se o to, aby moje objekty byly opravdu netradiční, hledám nové cesty, nové přístupy. Je to pro mě velmi důležité. V jednadvacátém století je třeba překračovat hranice a zkoušet nové věci.
