Asi dva roky trvalo, než Konstantin Grcic přistoupil na spolupráci se známou italskou firmou Magis. Výsledkem těchto námluv je jedna ze současných designových ikon – Chair One (2003).
Jak autor říká, byl tenkrát ještě mladý a do jisté míry naivní, proto se při navrhování nebál vydat po neprobádaných cestách. „Produkt vznikl metodou vstřikovaného hliníku. Bylo to možná poprvé, kdy byl tak velký odlitek použit na výrobu židle, obyčejně se tato technologie používala na menší komponenty. Jednalo se tedy o těžký úkol. Rozhodl jsem se rozdělit plochy do tenkých sekcí podobných větvím stromů a nechal tok materiálu formou vytvořit tvar, který vypadá jako mřížka, ale je trojrozměrný,“ řekl v rámci návštěvy Prahy v roce 2007 Konstantin Grcic. Jak dodal, již tehdy začal používat 3D počítačové modelování.
Od té doby si Chair One razí cestu do světa designové klasiky. Opanovala soukromé příbytky i veřejný prostor a začala si žít svým vlastním životem, což s sebou nese i různé formy kopírování a takzvaných inspirací… A také vznikají různé situace, v nichž Konstantin Grcic a přátelé designu tuto židli mohou spatřit. Například Tadao Ando sedí na letišti na Chair One nebo Herzog s de Meuronem ji zařazují do projektu svého muzea… a Konstantin sám jede ve filmu na kole a v ruce drží Chair One. „Něco navrhnete, věnujete tomu několik let života, a pak už jen sledujete, co se stane. Jestli vím, zde bude mít nějaký můj návrh úspěch? To tedy opravdu ne. Nikdy to nemůžete vědět,” řekl slavný designér.
